Svědkové času: Jehličnany a jejich výjimečná dlouhověkost

Jak jehličnany přežívají staletí
Jehličnany rostou pomalu a mají husté, pryskyřičnaté dřevo, které odolává houbám a hnilobě. V drsných podmínkách hor či suchých stepí sice nerostou rychle, ale jejich tkáně jsou pevné a dlouhověké. Pomalý růst znamená méně vnitřních dutin a stabilnější strukturu. Také schopnost snášet chudé půdy a extrémní klima jim dává evoluční výhodu: často se usazují na stanovištích, kde jiné druhy neprosperují a kde bývá menší riziko požárů či lidské těžby. Tato paleta adaptací umožňuje jehličnanům přežít generace lidí a stát se živými kronikami krajiny. Ačkoli žádný z dnešních stromů nepamatuje dinosaury, samotný rod borovic (Pinus) je starobylý. Podle fosilních nálezů se jeho předci objevili už před 130–140 miliony let, tedy v období druhohor, kdy po souši kráčeli dinosauři. To znamená, že dnešní borovice dlouhověké (Pinus longaeva), byť staré „jen“ několik tisíc let, jsou potomky linie, které rostly bok po boku s dinosaury. Tento fakt dodává těmto stromům fascinující punc živoucích památníků dávné historie života na Zemi.

Rekordmani světa: borovice dlouhověké a další titáni
Nejslavnějším příkladem stromu, který odolal tisíciletím, je borovice dlouhověká (Pinus longaeva), známá jako bristlecone pine. Roste ve vysokohorských oblastech amerických států Kalifornie, Nevada a Utah, v nadmořských výškách 2 700–3 500 m. Díky extrémně pomalému růstu a tvrdému dřevu může žít přes 4 800 let. Jedním z nejznámějších jedinců je strom přezdívaný “Methuselah” (Metuzalém), jehož věk je odhadován na 4 850 let. V roce 2012 byl objeven další exemplář překračující 5 000 let. Přesné polohy jsou chráněny, aby se zabránilo poškození.
Další příbuzné druhy borovic:
- Borovice osinatá (Pinus aristata) – dožívá se až 2 500–2 700 let.
- Borovice Balfourova (Pinus balfouriana) – může žít více než 3 000 let.
Také Evropa má své dlouhověké jehličnany:
- Tis červený (Taxus baccata) je známý tím, že některé exempláře ve Skotsku a Walesu dosahují 2 000–3 000 let.
- Ve švédském pohoří Fulufjället roste smrk ztepilý (Picea abies) přezdívaný “Old Tjikko”, jehož nadzemní část je mladší, ale klonující kořenový systém je starý přibližně 9 500 let.

Běžnější borovice v českých zahradách a jejich přirozené dožití
Kromě legendárních horských borovic jsou součástí české krajiny i druhy, které lze zakoupit jako vzrostlé stromy například v naší školce. Přestože v zahradních výsadbách obvykle začínají svůj život jako mladé  kusy, ve volné přírodě se mohou dožít impozantního věku:
- Borovice černá (Pinus nigra) – přirozeně se dožívá 200–400 let, v chráněných podmínkách někdy i více.
- Borovice lesní (Pinus sylvestris) – běžná evropská borovice, žije často 150–300 let, v optimálních podmínkách i přes 400 let.
- Borovice bělokorá (Pinus leucodermis), též nazývaná dalmatská nebo rumelská borovice – dožívá se obvykle 300–500 let a ve své domovině na Balkáně je ceněna jako dlouhověký druh.
Tyto druhy tedy nemají věk srovnatelný s horskými borovicemi bristlecone, ale přesto v evropské krajině představují velmi odolné a dlouhověké dřeviny. Strom vysazený dnes na zahradě nebo v parku může být  plnohodnotný živý okrasný prvek pro několik dalších generací.

Proč se zabývat stářím stromů?
Znalost přirozené dlouhověkosti stromů nám pomáhá lépe plánovat krajinářské úpravy i péči o městskou a zahradní zeleň. Stromy jsou investicí na desetiletí až staletí – vyžadují prostor, ochranu a rozvahu při výsadbě. Vědecky jsou navíc důležité pro dendrochronologii – studium letokruhů, které uchovávají záznamy o dávných suchých obdobích, vulkanických erupcích a klimatických výkyvech.
Vzrostlý strom vysazený dnes je živým odkazem pro budoucí generace. Přináší nejen estetickou hodnotu, ale i ekologickou službu na mnoho desítek či stovek let.

Použité foto: https://inyocountyvisitor.com/bristlecone-pines/