Veřejná tajemství stromů

Naše planeta je domovem více než 20 000 druhů stromů a odhaduje se, že jich po celém světě roste přes 3 biliony. Přestože hrají klíčovou roli v životním prostředí i zdraví člověka, jejich počet kvůli těžbě neustále klesá. Každý rok jich lidé vytěží kolem 15 milionů, ale zpět se jich uměle vysadí jen zhruba třetina. I proto je důležité připomínat si jejich význam – například během Dne stromů, který má v různých částech světa jiné datum. Odvíjí se od klimatických podmínek a ideální doby pro sázení. V České republice slavíme Den stromů 20. října, kdy je půda ještě dostatečně teplá a vláčná pro výsadbu nových sazenic.

Stromy ale nejsou jen okrasou krajin a zdrojem kyslíku – skrývají fascinující tajemství a ohromující schopnosti. Vědci například zjistili, že mezi sebou komunikují. Pokud dojde k narušení toku vody z kořenů ke koruně, strom začne vibrovat. Tyto vibrace jsou pro lidské smysly nepostřehnutelné, ale svou podstatou připomínají křik – jako by strom volal o pomoc. A i když se může zdát, že stromy žijí věčně, na stáří neumírají. Jejich zánik vždy způsobí vnější vlivy – nemoci, škůdci, klimatické změny nebo člověk.

V srdci zámecké zahrady ve Vilémovicích roste nejstarší strom v Čechách – tis červený, který pamatuje více než 1500 let. Dosahuje výšky deseti metrů a je nejen přírodní, ale i historickou památkou. A co se týče výšky, tam rekord drží jiný druh – sekvoj vždyzelená v národním parku v severní Kalifornii. Tento strom, pojmenovaný Hyperion, dosahuje neuvěřitelných 115,92 metrů a je považován za nejvyšší strom světa.

Stromy v sobě ukrývají i sílu, která hraničí se zázrakem. I nepatrný výhonek může prorazit tvrdý asfalt, pokud má dostatek světla a vody. A nejen síla, ale i léčivá moc je jejich přirozenou součástí – známý lék aspirin pochází původně z vrbové kůry a některé druhy chemoterapeutik se vyrábějí z látek obsažených v tisu červeném. Právě tis měl ve středověké Anglii zvláštní význam – Robin Hood měl svůj luk vyrobený z tisu, pod jeho větvemi se zasnoubil a nakonec pod tímto stromem našel i místo posledního odpočinku.

Z rostlinného světa stromů pochází i mnohé koření, které běžně používáme. Skořice je ve skutečnosti spodní vrstva borky skořicovníku, přičemž nejkvalitnější pochází ze stromu skořicovníku cejlonského. Nové koření pak nejsou semínka, ale bobule stromu zvaného pimentovník.

Ovšem ne všechny stromy jsou tak laskavé a přínosné. V Guinnessově knize rekordů je zapsán i strom považovaný za nejjedovatější na světě – mancinela. Tento nenápadný strom roste na Floridě, v karibské oblasti nebo některých národních parcích USA a je smrtelně nebezpečný. Obsahuje prudce jedovatou bílou šťávu ve všech částech – i pouhý dotyk s kůrou či listy může způsobit popáleniny, a „jablíčka smrti“, jak se říká jeho plodům, jsou extrémně toxická.

Ať už jde o léčivou moc, sílu růstu nebo komunikaci mezi stromy, je jasné, že tyto tiché obry našich krajin bychom neměli brát jako samozřejmost. Jejich přítomnost ovlivňuje kvalitu vzduchu, zdraví půdy i život mnoha dalších organismů. Stromy si svůj den v kalendáři bezesporu zaslouží – a možná i víc než jen jeden.